Vzkazy, drobnosti....

Obsah:
Vzkaz pro pana R.M....	Až půjdu od tebe blíž	Odešla	Daleko od kostela	...	Církvi
Na věčnosti	Týdny

Vzkaz pro pana R.M. spoutaného malíře

Tvá křídla přirůstají k tělu

a začínají zasychat.

To proto,

že křídla určená jsou k letu.

Křídla jsou to jediné co máme rozpínat!

Tolik talentu!

Mohl jsi být čímkoliv jsi chtěl.

Spisovatelem, hudebníkem...

Chceš být malířem?

Piluješ techniku, namáháš mozek… Snažíš se zoufale malovat to, co lidé chtějí. Zeptej se jich někdy. Oni neví!!! To co říkají, že chtějí, tím jsou dávno přesyceni.

Blázne! Tvůj mozek, rozum… To je jenom skladiště vědomostí. Zda je světlé, zda tvé myšlenky a vědomosti jsou živé a čilé, nebo zda je to jen smetiště a zatuchlé regály, to záleží na stavu tvého srdce!

Maluj podle něj,

podle svého srdce.

A tvá křídla se rozepnou.

A čím výš tě ponesou,

tím krásnější a žádanější budou tvé obrazy.

A lidé po nich budou toužit

a budou si uvědomovat,

že to je ono.

Že vlastně právě to vždy chtěli.

Nejen andělé a ptáci mají křídla.

Má je vše, co má srdce.

Hodně lidí již křídla ztratilo

a teď je jen podivně bolí záda…

obsah

Až půjdu od tebe blíž

Až půjdu za tebou,

tak nevezmu si kytky.

Přesto, chtěl bych ti je dát

Až půjdu za tebou,

nedotknu se tě.

I když chtěl bych se tě dotýkat.

Až půjdu za tebou,

nepromluvím snad.

Chtěl bych ti tolik povídat.

Až půjdu za tebou,

vlastně budu utíkat.

(listopad 1997)

obsah

Odešla

Odešla,

jen Bůh ví od koho.

Dodnes ji vidím.

Stála na tom mostě,

bolestně krásná a tichá,

snad jen v duši ještě plakala.

Pohnula se,

jakoby se vznesla,

přidala své tělo k řadě soch.

Jen na chvíli.

Světla rentgenovala krásu toho těla,

pak její letní šaty zavlály.

V střemhlavém letu,

tak krátkém,

tak prudkém,

tak zoufalém a krutém.

Ani nevykřikla.

(srpen 1997)

obsah

Daleko od kostela

Bůh je, já to vím,

jen neznámo mi,

kdo dal mu jméno.

Věřím mu

a věřím v něho,

jen kříži se vyhýbám

a v bibli nepoznávám písmo jeho.

Když jsem byl malý,

býval můj smutný klaun.

Dnes dospělí a ještě menší

cítím jeho bolest, jeho žal.

Chodím za ním k řekám,

do lesů a skal

a čekám,

kdy zase přijde.

Můj Bůh,

můj moudrý Pán.

Má nás všechny,

přesto je pořád sám,

přiblížení k němu vzdaluje,

jak mořský proud od ostrova prám.

Bůh je

a svou duši mu dám

až bude ji chtít,

pak už snad nebudu sám.

(březen 1997)

obsah

… sáhni až tam,

kde myslíš,

že najdeš dno.

Asi tě překvapí,

že tam žádné není.

Jen tvá ruka

bude poseta pijavicemi

a okousána běsy…

(březen 1997)

obsah

Když jsem prchal z dosahu kněžích byla ve mně potřeba vzkřiknout.

Tedy přesně to, co mi zakazovali…

Otče už jsem na to přišel! Víte co se vám snažím celou dobu říct? Že totiž věřím. Já věřím v Boha a nemám sebemenší pochybnost, protože má víra nezná pochybností, ale v církev, v tu nevěřím, protože o té pochybnosti mám.

Neodsuzuji vás, to vůbec ne, s církví, snad ze všech vzešlo mnoho dobrého (dnes o tom pochybuji), byly mnohdy stále ještě jsou zdrojem vzdělání, ale to není všechno. Nechci mluvit o krvi (ale chci), která tekla ne pro Pravdu Boží a z vůle Boží Prozřetelnosti, ale pro církev a její moc! Myslím, že církve jsou svým způsobem omezující („svým způsobem“ – jsem sám sebou pobouřen. Církve jsou nejen omezující, dnes v roce 2002 není na světě jediná církev, která by vedla k Bohu, jen snad, doufám, pár jedinců v nich. Ti snad…) a slepé.

Řekněte, jak poznáte Syna Božího, či jeho posla? Jak se nestanete novými farizeji?

(2000)

obsah

Na věčnosti

Průsvitná tmou, zkrásnělá touhou,

sítí zavlečenou do vod stínů

zpívá slavík skrytý nocí

a její tep proniká tmou.

Plíživý strakáč bludu,

falešných ctností, sluhů,

jimž vládnou mocní.

Zahalena závojem z vlasů