2002

Gabriel

promlouvá podruhé

 Jan Prokeš

Motto? Varování? … Jak chcete vy…

„Šperk jest krásným teprve začne-li se nosit. Hodnota jednoho a téhož šperku roste v závislosti na kráse jeho nositele.“

Kdo jsi bližním přijdi blíž…

Bezvládnou stává se ruka,

která Slovo odložila.

Ta tvá ješitnost a pýcha,

ta tě odsoudila.

Nepomůže, že v breku dáváš znát,

že nevěděl jsi.

Tak proč jsi tu byl?

Proč dar života měl jsi

a teď jsi ho zahodil?

Myslíš, že náhodou,

že jen tak na tebe zbyl?

Bezvládnou se ruka stává

co naposledy Slovo odloží.

A pýcha?

Ta se nevyptává,

smrti je silnou odnoží.

Léčitelství

Co je léčitelství? Čemu slouží?

Jistě, … léčí. Pomáhá zbavovat se trýzní, ulevuje od bolestí a je i tiší…

A přece to není tím hlavním, čím léčitelství je a čemu slouží. Léčitelství je umění. A jako každé opravdové umění, tak i opravdové léčitelství zapaluje a probouzí. To jest jeho úkolem!!!

Hranice toho je pak vymezena dvěma body. Jedním je čistota, pevnost a vřelost srdce léčitele a tím druhým je touha po životě v srdcích příchozích.

A čemu slouží?

Životu přece! Tedy nikoliv čemu, nýbrž komu!

Jen a jen Bohu, neboť On jediný je Život, On jediný je živoucí. Jemu jedinému – Životu, Pravdě, Lásce, Čistotě, Spravedlnosti… Jen jemu slouží léčitelství a jen Jemu slouží léčitel ku prospěchu svých bližních.

„Podívej se tedy člověče

proč přicházíš a čeho žádáš.

A ty, léčiteli podívej se na své dílo,

zda ve vůli Boží odráží se.“

Váš dík

Váš dík mě těší, nebudu zapírat, že ne.

Avšak mě neděkujte, mě ne.

Chcete-li opravdu poděkovat,

myslím opravdu poděkovat,

hledejte Toho,

jenž mi propůjčuje onu léčivou sílu.

Jemu děkujte,

pro Něho proměňte svůj život

v jeden velký neustávající dík.

K užitku svému

a užitku Stvoření,

k úctě a radosti Nejvyššího

děkujte svým životem a konáním v něm.

Váš dík nechť je vždy vyjádřen

hlasem vašeho srdce

a plody vaší práce.

Takový dík se dostane až k Němu,

jemuž jedinému

patří opravdový dík.

 Šperk

Šperk jest krásným teprve začne-li se nosit. Jeho čistota, záře a jemné zpracování drahých materiálů vynikne jen v čistotě, záři a přirozenosti jeho nositele.

Toto pochopitelné jest přece stále pro zvrácené lidské myšlení nové. Tedy i to, že hodnota jednoho a téhož šperku roste v závislosti na kráse jeho nositele.

Ten, kdo nezná krásu a její cesty, ten ztrácí sám sebe před životem a odchází chtíc nechtíc vstříc smrti. Kdo nepoznává krásu v pokoře a skromnosti, touze po životě, laskavosti, milosrdenství, jemnosti, pevnosti… Čistotě,  Lásce, Spravedlnosti… PRAVDĚ… Ten neví co krása jest!

Kdo se netouží dozvědět, kdo netouží pravou krásu poznat, najít a jí šířit, ten již není člověkem! Sám padl! A padl níže, mnohem nížeji než zvíře. Leč to nepadlo, ono jest, kde býti má.

V hrubosti krása není. V zlosti? Také ne. Vzteku? Závisti? Ne! Náruživosti, smyslnosti? Ne!

Ne a tisíckrát ne! Kde není krásy tam život uvadá.

Kam jdeš člověče? V ošklivosti krásný nedojdeš!

„Tvou povinností

pěstovati krásu bylo,

však pohlédni.

Co z ní zbylo?

Pozlátko a halda smetí

a marně prolité potoky krve!

A patoky co mešním vínem nazýváš.

To kterým urážíš a ne uctíváš!

Ne ON člověče,

ale ty poznej Slova MUSÍŠ.

Jinak s tebou zemře smrt.“

Pohled k nedávné minulosti

Volby 2002

Dokončíme revoluci? Dotkáme onu sametovou látku? Bude uplynulých 13 let ve znamení využité šance a znovu-zrozením, či cestou pádu a smrti?

Jak se rozhodneme?

Občas se mě někdo zeptá koho budu volit. Říkám: „nevím.“ Nevidím nikoho, komu bych mohl s klidným svědomím dát svůj hlas. A oni na to, že se přece musím rozhodnout a že zdá-li se mi, že to není úplně v pořádku, že mám volit to menší zlo!

NE! Říkám ne! Nevolte zlo! Ani velké ani malé! Volte i to nejmenší dobro!!!

Jaký je v tom rozdíl? Ptejte se svého svědomí.

Kdo má vládnout, co je dobrá vláda?

Ten, který se uchází o místo ve vládě, parlamentu, městské radě apod., ten na sebe bere zodpovědnost, kterou lze unést jen tehdy, přichází-li sloužit. Pokud, ale přichází s touhou po moci, či pomoci – to je totéž, potom tuto zodpovědnost neunese a takového je třeba k vládě, čili správě, vůbec nepustit. A právě o tom rozhodujeme ve volbách!!!

Ti, kteří přicházejí sloužit se dělí ještě na dvě skupiny. Jedni se stávají sluhy a také tak končí. Jsou to ti, kteří se marně snaží vyhovět požadavkům „lidu“.  Neboť lidé jsou pohodlní, líní a uzamčení zvyky. Těm, kteří takoví nejsou není v tomto smyslu potřeba vládnout… (ale to je jiná úvaha)

A tak sluhové stejně jako moci chtiví končí neúspěšně a i na jejich bedra padají velké chyby a zločiny.

Jestliže někdo smí zastávat „vládnoucí“, resp. spravující funkce, potom jsou to lidé, které můžeme nazvat služebníky.  Tedy nikoliv sluhy, ale služebníky. Proč? Neboť nedbají malicherností a nepohodlí, ale slouží Pravdě a Spravedlnosti a to i ve věcech čistě pozemských! Činí tak to, co je lidem prospěšné, to co je vede ke zrání a opravdovému lidství. A to není zdaleka vždy to, co si lidé přejí! Vedou totiž k činorodé práci, radosti, úctě, pevnosti a citlivosti, lásce… Existují tací? Kéž bych neměl pravdu, když řeknu, že je jich velmi málo. Letmým pohledem do historie:

Karel IV. – otec vlasti. Proč ho tak nazýváme? Proč právě on zůstává v paměti lidí? Proč jeho jméno zná i největší ignorant? Protože to byl služebník!!!

Mistr Jan Hus – upálen. Také služebník, leč umlčen. Teď se podívejte do sebe – nemilosrdně, zda žijete podle jeho slov: „Člověče, hledej Pravdu, slyš Pravdu, uč se Pravdě, miluj Pravdu, prav Pravdu, drž se Pravdy a braň Pravdu až do smrti.“

Jan Amos Komenský – učitel národů. A žáci? Dodnes nebyla jeho slova „škola hrou“ správně pochopena, natož uplatněna. A jeho dílo? Kdo z vás ho studoval, či jen četl?

Jen toho, kdo se odváží být služebníkem chci volit!!!

Řeknete, a co otázka: „Ale když nepůjdu volit, mohou přece vyhrát komunisté?“ Ano. To mohou. Za 13 let nejen vláda, ale my všichni jsme nebyli schopni postavit je na okraj společnosti. A nejen je… Jsou zde neofašisté i jiní škůdci. Proč? Byla to naše slabost, nebo to někomu vyhovuje?

A kdyby komunisté vyhráli, třeba pro malou účast ve volbách, vy byste nešli znovu do ulic? Doufám, že ano!

Dům zvaný česká republika

Tak se nám na první místo nějakým nedopatřením dostala ekonomická hlediska. Ale… ten dům zvaný ČR, který před 13 léty dostal zdarma svobodu – jako dar, jako talent, šanci, příležitost o kterou je třeba pečovat, chránit ji… ne jen využívat a co hůře zneužívat, tak ten dům tehdy byl jen odleskem původní krásy. Inu hvězdy jsou krásné na nebi, srpy v rukách ženců, kladiva při práci řemeslníků a ne na šedivých fasádách. Vstupem svobody zhroutila se ta mizerná stavba – socialisticky budovatelská, ale my jsme ji nerozebrali docela až k základům! Kusy hnijícího zdiva zbyly. A tak to nové od nich, ale i od nesprávně zvolených nových cest začalo znovu hnít.

Vyberte si! Žít v tom domě dokud nespadne a nerozdrtí nás. Nebo jej znovu vědomě rozbourat, očistit a znovu začít stavět?

Vybrat si není těžké. Těžké je skutečně pro svou volbu žít a pracovat. Postavit na 1. místo Pravdu, neboť ona vítězí – s vámi, či bez vás!!!

Kéž se rozhodnete správně.

Tak, je již pár měsíců po volbách. Srdce zvonu prasklo, ale prý šlo jen o výrobní vadu, takže pověst o tom, že se českému národu zle povede se nenaplní. Říkali v televizi.

Praha je sice pod vodou, ale ještě ne celá a z české krajiny také ještě cosi ční nad hladinu… co přijde dál?

Všechna proroctví jsou vyřčena, doba naplnění vstoupila na váš dvůr a kráčí do vašeho domu, bytu, pokoje, šatů, těl…

Tahle báseň má trochu delší název:

Bůh nyní odvrací tvář, ale to nevadí,

vždyť přece žádný není – říkají ateisté.

Hříchy světa jsou smyty – říká církev.

POSLEDNÍ SOUD

zní stvořením

Před soudní stolicí

lidé do lží se halí

podivný tanec zní a křik.

Faleš a sprostota

něco se pálí.

Před Ním však neskryjí nic.

Soudce  jimi zarmoucen,

zoškliven odvrací tvář

a spěšně opouští dům,

kde člověk sám život si hatí!

Neboť zákony

platí až k posledním dnům!

Odchodem Soudce jen

právo na milost ztratí.

Jsem zlý

Že prý říkám a píšu jen hrůzu, kam se prý ztratila má laskavost. Kde je můj soucit. Je prý ze mě cítit zloba a zášť. Že prý soudím druhé… nesoudím. Jen vidím kam směřují a tam jim pomáhat nebudu. Jdu prý proti vám. Čím? Tím, že nepodporuji vaše mínění? Že to co vám říkám je kruté – totiž, že to nevyhovuje vašim představám? Jestli se vám zdá, že jdu proti vám, znamená to, že vy jdete proti Bohu!

Vaše neochota poznat svého Boha, jeho Zákony a Jeho Vůli je vaše ztráta, váš promrhaný čas, vaše zoufalství a vaše smrt!

Sami sebe zabíjíte, sami sobě škodíte!

Já vám neubližuji a ani neublížím… Pohleďte však do historie, čím jste sami sobě „pomohli z nesnází“:

Jana Křtitele, jenž hlásal příchod Pána Ježíše Krista jste uvěznili a zabili! A za to vás žaluji.

Hned poté ztělesnění Boží Lásky, Syna Božího jste neodpustitelně ponižovali, mučili a nakonec zavraždili!!! Bůh sám ze sebe sestoupil ve svém Synu, tedy své části, aby vám přinesl Slovo Pravdy, záchranu a vykoupení. A to ve formě Lásky!!! Zabili jste Lásku! Vy kteří nejste v sobě novými odvolejte svá tvrzení, že víte co je láska!!! To slovo nepatří do vašich úst! Dokud nebudete novými, nepatří do vašich úst!

To, že vraždou Pána Ježíše Krista jste spáchali nejstrašnější čin v celé historii lidstva, ani to vám nestačilo!!! Ještě jste své další bytí postavili na lži. Cožpak nevidíte? Jste opravdu již ztraceni? Cožpak lze vraždou smýt hříchy světa? Místo Božího Slova jste na první místo postavili vraždu Syna Božího. Neoslavujete Slovo a Život, nýbrž vraždu a smrt!!! Svůj vlastní pád. Koho jste tím sami sobě vyvolili vládcem? Ďábla? Lucifera? I ten je vámi zhnusen… A za to vás žaluji.

Ale pojďme dál. Jsem přece tak zlý!

Mistr Jan Hus říkal jen Pravdu. A tak jste ho upálili! Stejně jako tisíce nevinných tzv. čarodějnic.  „Pravda hoří“, to teď výsměšně zaznělo z myšlenkového světa lidstva. Dobrá. Pravda hoří, ale vy budete topivem.

Že jste to nebyli vy? Že to bylo jiné lidstvo? Jiní lidé? Ne. Nebylo! Je to stále totéž lidstvo, jen v proměnách času. Však nikoliv proměněno samo v sobě! A neznalost zákonů, ne pozemských, neomlouvá. A za to vás žaluji.

A tak teď, když se ozývají první tóny hrany již ne lidstvo, ale každý sám… Ne, ne… každý ne. Jen ten, kdo chce žít. Kdo chce poznat, pozná a bude žít ve Vůli Boží.

Již ne lidstvo!

Již jen člověk!

Volání houslistky*

Zastav ten proud neznabohů.

Odkloň ten dav,

někam dolů!

Neunesu tíhu okovaných bot

a nemocné oči milionů.

Bojí se smrti a život ze mě sají,

jak hladové kobylky jen jdou,

tváře šedé, oči krvavé a tupé

jdou a divně se kolébají.

Pomoz…

 „Ty kdož se bojíš

nepřibližuj se!

V mém srdci je síla.

Spálím tě pohledem.“

Radostně zatančí víla.

S jistotou teď již kráčí.

Se srdcem dokořán,

jen oči se mračí.

viz. Gabriel promlouvá, báseň Houslistka

………

Láska, lidská a ztracená,

po proudu řeky pluje.

V dálce pomalu se ztrácí,

než s očí sejde

a s řekou zcela splyne.

V ústí naposled ohlédne se

a pak už jen slaně zapláče.

V moři hlubokém a širém

v tichu i bouři

zpět svému poddá se.

Trosečníkům

Když otevřeš okna a venku hustá mlha padá,

chtěl bys křičet. Jenže co? To slovo tě nenapadá.             

Vysoko nad mlhou Světlo svou tvář rozprostírá

a hluboko pod mlhou temnota svými chapadly tě svírá.

Chce se ti pryč,

už víš, že není pravda, že v mlze se neumírá.

Je šedivá a kalná a životu z tvé vůle se uzavírá.

Jaké je to slovo? Čím zbavíš se pout?

Jak opustit mlhu?

Ke světlu na vlnách srdce plout?

Když plíce ztuha dýchají, když vše tak těžce se hýbe.

Po čem to toužíš potají?

Tak které je to slovo?

Křič už!!!

Toužíš přece…

SVĚTLO!

Světlo, Světlo. To jest to slovo.

V horečkách zmatků krátké zastavení.

Málo, ale přece začínáš chápat

a tím se tvá síla mění.

Utrpení proměnit v čin

a ke Světlu na křídlech z mlhy se zvednout.

Pak můžeš zavolat.

S pokorou v srdci zavolat:

„Jen Tobě náležím,

jen Tobě náležím.

Pane můj Hospodine,

Bože, Věčný, Stvořiteli.

Jen Tobě náležím,

Ty jsi Světlem.“

Sledujete nejnovější zpravodajství televize…

Nejprve nějakou zajímavou smrt, nejlépe masakr nebo teroristický útok. Izrael to už je nuda. Kdyby aspoň ty záběry byli víc krvavé… těla bez hlav a utrpení dětí… pozor teď smutný obličej. Zemřel a my ho měli rádi… To je ale rozkošná opička a jak papá.

Teď jiné zprávy.  Rytířům:

Pod tlakem dění vstřebávejte urychleně Slovo z úhlů vám do teď neznámých! Neboť lidem bude v čase proměny i ono odňato!

Zbavte se závislostí – všech! Násilné odnětí vás oslabí! Přidaná síla pak bude jen násobkem síly vaší! Zbavte se závislostí a tíhy strachu ve všech podobách.

Tak a co dnes večer uvidíte. Nejprve to bude další díl zábavné soutěže Velký hnus, pak si dáme akční film Potoky krve a lží a nakonec erotickou inspiraci Výuka deviantů. A to je vše.

Hezký večer a zítra nashledanou.

Václave, co nového ve sportu?