2003

Gabriel

promlouvá naposled

  ÿ

 Jan Prokeš

„…já zaplakat bych chtěl, však nad tímto světem nemohu…“  

Gabriel

        Jsem Gabriel. Jsem! Těch, kteří nosí tohle jméno je mnoho, ale žádný z nich není Gabriel. Tak jako mezi vámi jsou Kováři, Truhláři… Jen podle příjmení jimi jsou. Já jsem Gabriel. Vědí o mne všichni. Židé, křesťané, muslimové i jiní.

        Všichni také na prvním místě mají mít Pána všech světů, Stvořitele, Hospodina. Boha… Mají ho jen plná ústa!

        Všem posílal jsem přímo či zprostředkovaně zprávy a poselství o Vůli Boží, o pomocích lidstvu, o příchodech vysokých pomocníků, ba i Synů Božích…

        Vždy jsem to byl já, respektive proud mě propůjčené energie, který jsem zvěstoval ústy andělů, proroků a poslů Vůli Boží.

        V mém proudu stojí všechna poselství a zvěstování…

        Nemluvím o mém proudu energie proto, že by mi patřila, ale proto, že je mým úkolem, mým žitím, mou službou tomu, který jediný je majitelem!!!

        V tomto mém proudu bohatě větveném, jehož vrcholem jsem já, Gabriel, působí též Jan, zvaný Křtitel a na druhém jeho konci též Lucifer.

        Neznáte mě! Po celou dobu existence lidstva jsem přinášel v proudu síly poselství z výšin. Ale to není celý můj úkol, celé mé bytí. Já nejsem sluhou lidí!

        Když jsem se vám přiblížil poznal jsem tím pro mě nové „věci“. Není o co stát. Mezi to pro mě nové patří i lítost, že jsem to poznal a odpor k vaší lenosti, nadutosti, ješitnosti, zlu, které šíříte a nestydíte se je přičítat Luciferu! On není zlo, je jen východiskem pro něj, jen ho umožňuje. Vy, lidé jste stvořili zlo! To a ještě mnohé další odporné věci jsem mezi vámi poznal…

        A tak poprvé za celou dobu mé existence se ptám: „Proč to děláte?“

        Smutně se dívám na všechna poselství, která byla seslána ku pomoci. Jako by jen kameny do močálu házel. Na chvíli se rozvlnila hladina… A pak se zase zavřela. A voda v ní dál zahnívá…

Je mi smutno. Po ničem z těch věcí jsem netoužil. Ale co vy? Tolik času jste měli…

        Kdy hodláte zatoužit po svém Bohu? Až se ho budete muset začít bát? Je ve vás ještě neudušená touha po Lásce, Čistotě, Harmonii? Čemu to stále dáváte přednost? Práci? Zábavě? Rodině? Penězům? Ve skutečnosti nemáte nic z toho, není-li to důsledkem vašeho následování a žití ve Vůli Boží. Nic z toho nemáte, vše ztratíte nedali-li jste si práci poznat vůli vašeho Pána.

        Často, když je vám zle říkáte: Bůh s námi, nebo Bůh s nimi… Kdy plánujete být vy s ním?

Černé slunce

Toužíš tajemství mé znát?

Zaplatíš daň, bude tě to hodně stát.

Jestli si troufneš do černého zrcadla se podívat.

Odejde tvůj anděl strážný, bude bloudit, naříkat.

Setkáš se s Faustem, zatoužíš někam utíkat.

Jak temné slunce rozzáříš svou tvář

 a hrad můj bude tvá duše obývat.

Bude jiná, navždy jiná než ji znáš.

Zrcadlo vše obrací, jest to vlastnost jeho.

Zvrátí jako kříž, tak i tělo jeho

 a duši tvou na rub obrátí,

 zlo tvé oči zachvátí

 a označena temným sluncem

 nevykvete než černý květ.

Jak slepí lidé jsou, širokou cestu si vyberou.

A davy se na ní tlačí, přesto snadno a rychle po ní jdou.

Chvátají ze dne do noci a pořád jdou, těm není pomoci.

Nedívej se tam, vezmi své housle a hraj.

Nepřestávej.

Zahraj své oči, zahraj své rty, své ruce.

Hraj, nepřestávej…

Velikán

Být velký, znamená být dobrý. Velcí nikdy nestojí proti sobě. Velcí stojí vedle sebe ve vzájemné úctě a připraveni se podporovat. A nejen sebe, ale vše co usiluje stát se velkým. Tedy tím, co touží po Životě. Tím co nejprve pozná, pochopí a teprve potom posuzuje. Tím, co dá jasně najevo své ano, či ne vůči tomu co zná a klidně řekne nevím tam, kde si není zcela jist.

Je přirozeným průplavem síly, ať již duchovní, bytostné, živlové, či jiné přirozené a jemu vlastní. Nezvětšuje svou sílu svým chtěním a mocí, protože moc chápe v zodpovědnosti. Nezvětšuje ji ani myšlenkou, symboly a technikami. Nepovyšuje se. Ne, ne.

Jeho síla se projevuje zcela přirozeně a ti největší z velkých často procházejí kolem nás a my je nevidíme. A nebo nechápeme a nebo odsuzujeme a nebo vyháníme a nebo se jim posmíváme a nebo je někam zavíráme a nebo zabíjíme…

Jak zoufale malé je harašení zbraněmi, hromadění moci, vypínavé, ale bezobsažné „umění“, atd.

Velcí jsou přirození. A sílu přirozenosti nepřežije nic nepřirozené. Jak je to prosté! Jak velké jsou prosté a jednoduché věci…

Láska, Čistota a Spravedlnost

Láska

Protipólem Lásky není nenávist, protože Láska nemá protipól! Stejně jako Bůh. Vždyť Láska je tou silou, která přináší život a Život jest Bůh. Nejvyšším ztělesněním Lásky je vrozený Syn Boží Pán Ježíš Kristus. On je Láska.

Přebývá u Otce, jest v něm a jest jím. Je v Bohu, který provždy zůstane nám obyvatelům jeho Stvoření nepochopitelným.

Láska je síla – to především. Síla z největších! Protipól nemá, ale jako vše ve stvoření má dvě tváře. Jednou z nich je laskavost. V ní spočívá vedení k milosrdenství, lásce k bližnímu, odpuštění… ale Láska sama neodpouští. To musíte vy! Ona jen vede.

Tou druhou tváří je krutost. Obě vždy hledí z nebe současně. Krutost nemá nic společného s bezcitností, bestialitou, hrubostí, zločinem nebo zvráceností!

Krutá tvář Lásky se stará o sílu a zdraví stvoření tím, že z něj vylučuje slabé, nemocné a … odporující Božím zákonům.

Divíte se? Ale to jen proto, že se nestaráte o poznání! Nedíváte se kolem sebe, neposloucháte svá srdce – onen neomylný radar a neposlechli jste hlas Lásky ve slovech Pána Ježíše Krista.

Čistota

„Chcete-li koupit milion za desetník jděte k ženám!“ Tak hluboko padly!

Na vrcholu všeho v nejbližší blízkosti Boží stojí ta, která je podstatou Ženství. Je nejvýš a osobně nikdy nesestupuje! Je první, která se zformovala. Úplně první, která se z Božího záření proměnila v podobu, kterou některé z vás žen velmi vzdáleně připomínáte. Ona je nejcennější. Čistota! Její jméno znám a chvěji se při něm, poklekám ve svém srdci… Královna ženství, matka Božích synů.

Volám k těm málo z vás, které ještě toužíte po pravém ženství:

Něha je síla, ne slabost.

Cudnost je síla a moc, ne slabost.

Bez čistoty duše neprojeví se nikdy skutečné ženství.

Pozemským projevem Čistoty jest věrnost.

Bez cítění v srdci nemůže být jen ženství, ale ani lidství.

Spravedlnost

Ona všudypřítomná síla. I spravedlnost má svou formu. Ostatně bez ní by nebylo ani vás. Neboť skrze spravedlnost bylo vše stvořeno.

Tak jako Láska má svou vrcholnou podobu v Pánu Ježíši Kristu, tak Spravedlnost jest tím, koho Židé nazývali Bohem a jehož jméno se báli vyslovit – Imanuel. Druhý – vyrozený Syn Boží, Duch Svatý. V Božském Imanuel, v duchovním Parsifal. Syn Člověka. Živoucí Vůle Boží. Alfa i Omega všeho stvořeného.

Král králů…

Spravedlnost jest řád. Ani jediný atom nemůže stát mimo řád stvoření, nemůže podléhat libovůli, ale musí se přesně hýbat v zákonech stvoření a jeho řádu. Vše co člověk pokřivil se narovnává, vše již křivé spěchá do rozkladu a příchodem Pána Stvoření bude (je) každému dáno co mu náleží. Někomu laskavá radost s tvůrčího žití, jinému krutost zániku. Vše podle toho co zasel.

Neboť poslední soud vrcholí.

Volám Tě Králi, plamenný meč jest připraven!

Hrady slov jsou slovohrátky

Na počátku bylo Slovo. Nepředpokládám tedy, že slovo, ať již jakékoliv jest bez významu, že by nemělo svůj život, své působení, své sdělení, svou sílu.

Tak třeba kouzlo. Jen slovo? Nebo v něm spočívá odhalení? Kouzlo. Jak asi vzniklo?

KOU(T)ZLO    Ano, to říká ono slovo. Ovšem nejen kouzelníci jsou těmi co činí zlo. Kouzlo je slovo označující čin zla.

A co třeba zázrak? Lidem je přece povětšinou jedno zda něco pojmenují kouzlem či zázrakem. Ale není to totéž. ZÁ-ZRAK vyjadřuje, že se něco děje za pozemsky lidskou schopností vidět či chápat.

Člověče, nech se vést svou zvědavostí a kouzlo ji ukojí. Tvá cesta povede přímo do pekel.

A nebo se nech vést touhou po životě, tou touhou co pramení v tvém srdci a poznáš všechny zázraky, které člověk poznat smí.

 Gabriel naposled

 Již není co říct. Všechna varování a sdělení, která nyní doznívají nejsou posledními zoufalými pokusy. Ti kteří sdělovali a kteří tak skutečně plnili část svého úkolu totiž nejsou zoufalí. Oni vědí, že mluvit k hluchému je na nic. Že psát pro slepé je k ničemu a podávat důkazy zvědavcům a omezencům je hřích.

Zoufalí budou ti, kteří dodnes nechtěli vidět, slyšet, cítit, uvědomovat si… Kdy? Brzy.

  Konec